Chléb k večeři
Vypráví se takový příběh o muži, který jezdil každý den do práce v drahém voze, činil závažná rozhodnutí a podpisoval důležité smlouvy. Tento důležitý muž chodíval často s klienty na příjemné obchodní obědy. Snažil se vždy odpoutat pozornost vlivných hostů od nechutného divadla, kterým byli žebráci v ulicích města. Jednoho večera, kterým končil perný den naplněný dřinou při vydělávání peněz, si už rovnal věci do aktovky, aby se vydal domů na večeři. Zamykal na noc stůl a tu si povšiml okoralých krajíců obloženého chleba, které se povalovaly vzadu v zásuvce. Bez velkého přemýšlení si chleba nacpal do kapsy. Zbytečně by mu ve stole zplesnivěl a zašpinil zásuvku. Zamířil na parkoviště a cestou zahlédl žebráka schouleného "a schodech pod starou pokrývkou. "Tady máte, příteli, něco k večeři,"a s těmi slovy podal žebrákovi okoralý chléb. Té noci se obchodníkovi zdálo, že se vydal na služební cestu. Po celodenním jednání ho ředitel podniku, s nímž spolupracoval, pozval do nejluxusnější restaurace ve městě. Všichni si objednali a pak se usadili s aperitivy a těšili se na družný večer. Číšníci začali přinášet objednaná jídla. Paštika z husích jater a lanýžů. Jelení medailonky. Jehněčí kotlety na rozmarýnu a česneku. Společnost vždy zašuměla příjemným překvapením, když se jednotlivé chody ocitly na stole. A potom se objevila jeho vlastní objednávka. Servírka před něj položila malý talířek, na němž se krčil okoralý obložený chléb. "Co je tohle za obsluhu?" ohradil se rozzlobený obchodník. "Tohle já si neobjednal! Měl jsem za to, že tohle je ten nejlepší podnik ve městě!" "Ale pane, to vás špatně informovali", pustila se do vysvětlování servírka. "Tohle není vůbec žádná restaurace. Tohle je nebe. My vám tady můžeme předložit pouze to, co jste si sem poslal za života. Moc mě to mrzí, pane, ale pod vaším jménem jsme našli uvedený jenom tenhle malý chléb."
(Margaret Silfová, Radost pro duši)