Vyznání sv. Augustina
Vyznání sv. Augustina
Pozdě jsem si tě zamiloval,
kráso tak dávná a přece tak nová,
pozdě jsem si tě zamiloval!
Ty jsi byl uvnitř a já venku,
a tam jsem tě hledal,
a já šeredný,
vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil.
Ty jsi byl se mnou,
ale já jsem nebyl s tebou.
Vzdalovalo mne od tebe vše to, co by vůbec nebylo,
kdyby nebylo tebou.
Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.
Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu.
Tvá vůně mě zaujala,
vdechl jsem ji a dychtil jsem po tobě.
Okusil jsem tě a lačním a žízním po tobě.
Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po tvém míru.
Sláva tobě, Otče i Synu i Duchu svatý,
jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků.
Amen.
Komentáře
Přehled komentářů
V této modlitbě je obsaženo vše, více, než lze říci, víc, než lze pochopit. To nejsou slova úst. To mluví srdce naplněné Bohem, srdce přetékající Láskou. AUGUSTIN.
Odpověď Otci Augustinovi.
(Josef Policer, 23. 12. 2012 19:01)