Neviditelný člověk
Jeden příběh vypráví o muži a ženě, kteří měli čtyři děti, dobře je vychovali a pomohli jim, když se pak děti postupně samy vdávali a ženily a odcházely z domova.
Přišel den, kdy se vdala poslední dcera. Večer po svatbě se vrátili sami dva do prázdného domu, sedli si proti sobě a muž se dlouho díval na ženu.
Pak řekl: „Vždyť já tě vlastně vůbec neznám.“
Posledním objevem na poli medicíny je nemoc nazvaná „syndrom neviditelného člověka“. Je to člověk, který je s námi u stolu, v pokoji v domě. Sledujeme jeho fyzickou přítomnost, a přece ho nevidíme. Dalo by se říci, že se odmítáme na něj dívat.